Film je souhrnné označení pro kinematografii a veškeré její aspekty – umělecké, technické, komerční a společenské. Spolu s tiskem, rozhlasem a televizí a dnes už i internetem patří film mezi komunikační prostředky s největším dosahem a vlivem, společně s televizí bývá řazen mezi tzv. scénická umění.
K rozvoji filmu, jako technickému vynálezu, jako druh umění, kulturního, společenského a hospodářského fenoménu došlo koncem 19. století. První veřejné představení uskutečnili francouzští vynálezci kinematografického přístroje bratři Auguste a Louis Lumierové 28. prosince 1895 v Paříži.
V českých zemích se poprvé promítalo 15. července 1896 v Karlových Varech a již na počátku srpna 1897 natočila americká společnost vůbec první film v Čechách věnovaný pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě, jež byly pod názvem The Horitz Passion Play uvedeny téhož roku v Americe. První české snímky natočil Jan Kříženecký a v roce 1898 je promítal na Výstavě architektury a inženýrství v Praze v pavilonu Český kinematograf (Svatojánská pouť v československé vesnici, Poslední výstřel, Purkyňovo náměstí na Královských Vinohradech). V témže roce realizoval hrané snímky: Dostaveníčko v mlýnici, Výstavní párkař a lepič plakátů, Smích a pláč. Před 1. světovou válkou vzniklo několik filmových společností (mj. Kinofa, Ilusion, ASUM), jež kromě Lucernafilmu, založeného a zařízeného Milošem Havlem, záhy zanikly. Z raného období jsou známy filmy: Zkažená krev (1913), Zamilovaná tchyně (1914), Pan profesor, nepřítel žen (1914), Ahasver (1915), Pražští adamité (1917) a mnoho dalších. Po vzniku Československa v roce 1918 nastal rozkvět filmové produkce. V roce 1921 byly v Praze vystavěny stálé filmové produkce.
Filmová kamera je technické optické zařízení, jehož prostřednictvím je možno zachytit obrazy pro kinematografii, televizi apod. Jde vlastně o velký speciální fotoaparát, upravený pro kontinuální fotografování.
Principem záznamů obrazu filmovou kamerou je kontinuální exponování obrazů na filmový pás, přičemž časové intervaly mezi jednotlivými snímky musí být kratší jako hranice rozpoznatelnosti lidského oka, které není schopno (vlivem setrvačnosti lidského oka) rozlišit dva po sobě následující obrazy. Pokud následují za sebou dva obrazy rychleji než za 1/16 sekundy lidské oko tento fakt není schopno zachytit a lidský mozek vnímat.
Při promítání (ve filmové promítačce) takto nasnímaných obrazů stejnou rychlostí, jakou byl původní obraz nasnímán filmovou kamerou (typicky 24 krát za sekundu), lidské oko vnímá obraz jako kontinuálně se pohybující (obrazy se v lidském mozku slévají dohromady).
Za střih, jinak též střihovou skladbu nebo montáž, případně i sestřih, je považován postup, při kterém se jednotlivé filmové záběry skládají do vzájemných vazeb tak, aby vytvořily vyšší významový celek. Jde tedy o spojení dvou záběrů, jejichž konfrontací vzniká buď asociační vazba, rozvinutí děje nebo kontrast. Z toho vyplývá, že teprve a pouze montáží vzniká kinematografické vyprávění.
Tuto skutečnost si pravděpodobně vůbec poprvé v dějinách kinematografie uvědomil George Albert Smith, když v roce 1900 použil střih jako interpunkci v krátkém snímku Babiččiny brýle na čtení. Výrazně tak předběhl všechny své současníky. Ti buď kvůli krátké stopáži svých filmů střih nepoužívali vůbec (jednalo se tedy o jednozáběrové filmy jako Odchod z továrny nebo Příjezd vlaku do stanice La Ciotat) nebo pro ně představoval pouze nutné oddělení samostatných dějových aktů (např. Výprava na Měsíc z roku 1902 Georgese Méliese).
Širší pojetí střihu jako nástroje vyprávění ale v delších dílech uplatnil až Edwin S. Porter, jeden z prvních Edisonových kameramanů. V jeho prvním filmu Život amerického hasiče už můžeme pozorovat první paralelní montáž, kterou o několik let později rozvinul David Wark Griffith.
Filmová klapka je zařízení, jehož původním účelem je identifikace jednotlivých filmových záběrů a spojení obrazu a zvuku. Nejznámější podoba klapky je dřevěná deska určená k popisu záběru křídou s klapkou nahoře, obvykle v černobílém provedení. Dnes už existují moderní klapky s digitálními počítadly vyrobené z plastu či kovu určené pro popis fixem.
Zdroj: www.Wikipedia.cz, licence CC BY-SA 3.0